2009Rodinný dům Na Skřivánku II

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ

Stavební pozemek leží v exponovaném místě blízko centra města Ústí nad Labem. Území ovládá velká barokizující vila Waltera Weyricha z 30. let 20. stol. v které dnes sídlí mateřská škola. Vila je v majetku stavebníka a přístup na pozemek k novostavbě je zajištěn z jejího dvora.
Druhým významným sousedem je patrový panelový objekt šaten sousedního sportovního klubu. Relativně rovná, k zastavění vhodná část stavebního pozemku, se nachází právě mezi těmito dvěma stavbami. V současnosti tu stojí skleník Weyrichovy vily, za ním pak parcela klesá prudce dolů.
Panoramatický výhled z terénního zlomu obsáhne celou západní část města.
Velkorysá kompozice místa je založena Weyrichovou vilou. Protažené linie sportovního klubu na vilu, byť pod úhlem navazují.
Koncept nového domu vychází z této situace. Pokouší se prostoru dodat zřetelnější důstojnost záměrným provázáním linií stávajících budov, zahustit ho úvahou a mentálně ho tak obživit.
Za klíčový prostor považujeme současné menší dětské hřiště v severní části parcely budoucího domu - v něm protínáme hlavní kompoziční osy. Jeho střed je středem myšleného nádvoří mezi vilou a klubem. Místo je strukturováno jako „ráj“ - předobraz všech zahrad (čtyři řeky jako čtyři směry Gn 2,10-14).
Vytváření pohledových os je silným barokním principem, novobarokní výraz Weyrichovy vily k jejich využití vybízí. Na kolmou osu vážeme vstup do nově navrhované stavby, kterou komponujeme v podstatě symetricky po vzoru velké vily. Jako konotaci na cylindrický rizalit vily vytváříme inverzně vstupní nálevkovité závětří, halu a obslužné prostory. Nuance v symetrii novostavby vznikají vazbou na linie sousedních objektů a orientací obytného prostoru ve směru panoramatického výhledu na město.
Hrot s obytnou částí domu váže na barokní, ale i expresionistické motivy vyzařování energie z těžiště místa.
Ovocný sad na svahu pod terénním zlomem je vysazen na průsečících paprsků souvisejících s geometrií prostoru.

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Přítomné linie a osy dům stabilizují v kontextu místa.
Obytný prostor domu je rozepřen mezi hranice parcely a hrot jižní stěny prodlužuje jeho fasádu. Převýšení mu proskleným pruhem pod stropem umožňuje zachytit také východní světlo.
Díky jednopodlažní dispozici jsou pohodlně v dosahu všechny místnosti domu, sestup do zahradní části ke sklepům navíc vytváří dvě výrazně odlišné atmosféry (exkluzivně městskou a "divoce přírodní“).
Opěrná zeď na terénním zlomu je stejně vysoká jako dům a dominuje jí jeden hlavní otevřený prostor. Zeď bude porostlá popínavými rostlinami a opticky cloněná ovocným sadem.
Vinný sklep by mohl mít sklípkovou klenbu, byl by jakýmsi drahokamem skrytým v zemi, ojedinělou vzácností a utajenou krásou.
Horní zahrada - “ráj“, bude vymezena rámy o sedmi polích (pole 3x3m, pohledový beton na severní straně a subtilní ocelová konstrukce na straně západní). Rozměrem a smyslem vážou rámy na princip ohraničení „ráje“ započatý stávající zdí s bránou, jsou však opticky propustné. Jemný posun rigidní symetrie způsobuje naklonění rámů kopírující sklon terénu.