2024SAUER Žandov
Postavit na konci 19. století továrnu v odlehlém městečku s tisíci obyvateli a pustit se tu do průmyslové výroby, vyžadovalo jistě velkou porci představivosti, odvahy a práce. Současná existence rostoucí a dobře prosperující firmy, stvrzuje jeden a půl století poté vizionářství tehdejších otců zakladatelů.
Vývoj neprobíhal ani zdaleka lineárně hladce. Poloha města Žandov/Sandau (Sudety) a národnostní složení (před válkou převážně německé obyvatelstvo), byly v nesnášenlivém chaosu první poloviny 20. století zdrojem fatálně tragických, lidských a majetkových přesunů. V souvislosti s tím (nejen) se tu střídali majitelé, proměňovala se výrobní náplň, venku se měnily režimy.
Přesto všechno tu v první čtvrtině 21. století nalézáme živý firemní organismus schopný kultivovaně obhospodařovat výrobní areál s rozlohou třetiny plochy centrální části samotného Žandova. Mnoho desítek let trvající období klidu též umožnilo podivuhodnou a jistě posilující generační kontinuitu – pracuje tu několik generací rodinných příslušníků po sobě, respektive v různých konstelacích zároveň.
Je tu tedy neobvyklé uspořádání malého města s hlubokými historickými kořeny (a patrně již dávno minulým vrcholem vlastního významu), s velkým průmyslovým areálem vklíněným téměř do městského centra. Je to organismus neobvyklý, ale zdá se symbiotický.
Areál rostl (interpretujeme - jistě zjdenodušeně - z historických fotografií) od své východní hrany, kde vznikly první domy, jihozápadním směrem. Jednotlivé objekty se v něm doplňovaly a proměňovaly, tak jak bylo potřeba v souvislosti s výrobou a vnějšími podmínkami. Maximální možná velikost byla dosažena někdy v 60.-70. letech minulého století. Tehdy se areál přiblížil krom již přirozeně meandrem Vrbového potoka vytyčené jihovýchodní hranice též k severozápadní hranici definované zadními, zahradními trakty obytných domů.
V rámci úvah o dalším možném rozšíření provozů se firemní pozornost upřela k dlouho nevyužívanému objektu bývalé slévárny v jižním cípu areálu. V tento moment jsme se s místem měli příležitost seznámit i my.
Krom specifik naznačených výše nás na místě zaujala kvalita některých jednotlivých budov areálu (krásná, skandinávsky lehká, „aaltovská“ hala z 50.let, s pohledovým vyzdívaným pláštěm uprostřed areálu, nebo historizující, ale elegantní správní budova). Především však na nás zapůsobila uspořádanost, preciznost, celkově pozitivní atmosféra a vzhledem k převážně těžkému strojírenskému provozu jakási překvapivá lehkost (jistě plynoucí z dlouhodobé usilovné práce).
Byli jsme tedy přizváni k rozvaze, co s jižním cípem areálu, kde stála srostlice bývalé slévárny.
Objekt měl částečně podmanivé kouzlo (čelní monolitická železobetonová hala a ocelový přístřešek vedle ní), jako celek byl ale v pokročilém stadiu rozkladu, navíc zatížen limity a následky svého původního účelu. Pokusili jsme se tak nejdřív prověřit verzi částečného znovuvyužití původního s doplněným novým, nakonec byla ale tato cesta uvažování opuštěna, jakožto málo efektivní a vlastně příliš romantizující. Zároveň probíhala demolice definitivně zničených částí domu, což umožnilo lépe přehlédnout celkovou situaci a vztahy pozemku. Vyklubal se sympatický, zelený a stinný prostor podél potoka (který je pro tvarování pozemku areálu klíčový) a též celá jižní plocha před štítem původního objektu získala novou dimenzi.
Pokusili jsme se tedy v této situaci navrhnout objekt nový, kde se návaznosti na původní objekty objevují již jen v hlubších rovinách a náznacích (půdorysná stopa, detaily, charakter některých částí).
Základním principem/motivem návrhu je nalezení funkčního, proporčního a kompozičního vztahu a mezi halou (zamýšlená plocha 2000m2), odpovídajícím administrativním zázemím a provozními plochami.
Halu (v zatím zjednodušené podobě bez „vnitřností“) umisťujeme do místa původního hlavního objektu. Je to jednoduchý obdélník s šířkou ještě umožňující vytvořit efektivní zastřešení bez dalších podpor uvnitř dispozice.
Šedová střecha je odkazem příbuzným ke střechám stávajících hal v areálu, především je ale praktickým prosvětlovacím a nosným prvkem. Orientace pilové střechy nabízí ideální osvětlení skrz strmější severní plochy (zamezení nechtěným solárním ziskům) a k tomu instalaci FVE na mírnější jižně orientované plochy. Administrativní budovu umisťujeme podél potoka, kolmo k hale. Přízemní prostor je dobře přístupný z obou stran haly a zároveň z haly samotné, navazuje zároveň logicky na parkovací stání na severním a jižním konci pozemku. Východní strana administrativy/zázemí se obrací do klidu divokého rostlinstva podél potoka. I tato část budovy by mohla být konstrukčně pragmatická a úsporná – přízemní objekt, malý rozpon, ortogonální tvar, rastr opakujících se okenních výplní...). Před jižní částí administrativy v návaznosti na prostor jídelny navrhujeme velkorysý venkovní přístřešek, který by mohl být od jara do podzimu venkovní extenzí jídelny a zároveň by mohl být spolu s navazujícím venkovním travnatým prostorem místem pro větší společenské (firemní, obecní...) setkání a akce.
Barevně navrhujeme objekty pojmout ve škále modří a šedí objevující se v logu firmy, na kompresorech apod. Připadá nám to odpovídající a pozitivní.
Máme za to, že barevná jinakost (tmavá zeleň, sama o sobě pěkná) stávající nové haly by nijak nevadila (a chápeme její návaznost na barevnost mateřské budovy v Kielu).
Celý takto vzniklý nový komplex by mohl fungovat i samostatně.
za vizualizační spolupráci děkujeme REDPIXEL
