2024dokumentační středisko MUZOOS

MUZOOS - dokumentační středisko zaniklých obcí, osad a samot na území Českého středohoří.
Záměr iniciovaný spolkem Malečovský rozhled, z.s. za pomoci obce Malečov, která mu svým domem a pozemkem v Rýdeči poskytuje odpovídající fyzický prostor.
Cílem resuscitace zvoleného místa je vznik společenského a expozičního prostoru a jeho zázemí s možností jednoduchého ubytování v patře..

Hutné tematické pole (zánik, dočasnost, smysl...) bude zapotřebí obhlížet vážně, zároveň ale s perspektivou rozptýlené těkavosti současného návštěvníka (který v první řadě musí na tohle trochu civilizačně odlehlé místo vůbec přijít).

m o t i v
Při analýze neutěšeného stavu a situace stávajícího domu a jeho okolí a úvahách o tom jak exponovat zaniklá místa, osady a osudy, jsme měli tendenci přiblížit se k tomuto konci kruhu (zánik a rozpad) z opačné strany.
S důvěrou ve viditelný i skrytý geometrický řád krajiny jsme použili jednoduchý délkový modul 2,5m opakovaně nalézaný v rozměrech a proporcích stávajícího domu i dvora. S jeho pomocí jsme pak zkonstruovali objem pergoly před severní fasádou. Zároveň se nám s jednoduchou multiplikací objevil motiv krystalizace (tedy vznik) jako protipólu rozpadu (zánik). Abstraktní krystalická mřížka (hexagon o straně dlouhé 2,5m) pomáhá formulovat, strukturovat a naplňovat náš záměr.

Soustava hexagonů tvořících nepravidelný trojúhelník tvarovaný dvorem, je zahradou s různými typy zahradních/lučních/polních povrchů se kterými se můžeme na místech zaniklých obcí potkat. Zahrada je vymezena ořešáky, typickými na místních venkovských dvorech.

Uvnitř zahrady jsou osazeny objekty – krystalické struktury (průsvitná pryskyřice), ve kterých jsou zality předměty denní potřeby, nástroje a materiály v místech zaniklých obcí nalezené.

Hexagony kolem zahrady jsou zpevněnými plochami. V částech pro pěší jsou to různé druhy dlažeb, mlatů, štěrků. V severní části pozemku, v ploše pojížděné automobily, se hexagony sdružují do větších ploch a povrchy jsou tu tvořeny různými typy kamenných dlažeb, nebo štěrkových trávníků.

Krystalická struktura se pak v podobě různých povrchů přelije i dovnitř expozičního prostoru a navazovat na ní může dál systém výstavního mobiliáře, osvětlení a podobně.

Vnitřní expoziční prostor a jeho obsah navrhujeme propsat i do vnějšího pláště domu syrovým gestem hrubě obnaženého těla domu a zazděných stávajícíh okenních otvorů. Směrem do dvora naopak spojením dvou okenních otvorů vytváříme (navenek vpodstatě jediný) průraz nový.

Při severozápadní hraně dvora je umístěn dlouhý, zděný, perforovaný objekt, struktura – jakási dřeň stavby, částečně krytá betonovými deskami. Mělo by se tu dát trochu ukrýt před deštěm a sluncem a ne moc pohodlně sedět, v jiné části struktury pak zaparkovat a nabít bicykl.

Při severní hraně pozemku, pod vzrostlými stromy, bude několik parkovacích míst a nabíjecí místo.

Takto utkaná geometrická s t r u k t u r a - vyzvednutá, naplněná a znovu provozem skrytá - by mohla nabídnout jak hloubku, tak povrch, abstrakci i konkrétnost.

Svůj prostor by tu měl nalézt jak návštěvník ochotný k vnitřnímu dialogu a konfrontaci s obtížnými tématy, tak i náhodně kolemjdoucí turista, který si přeje třeba jen přidat zajímavost do alba fotek v telefonu a přitom se solidně občerstvit.



za vizualizační spolupráci děkujeme REDPIXEL