2010Rodinný dům Olšinky - soutěž

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Obec Olšinky (Vlkopesy, Wolfschlige, Wolssincze ) leží na pravém břehu Labe, vzdálena zhruba 5 km od centra města Ústí nad Labem, pod které spadá. Většina zástavby je vklíněna do údolí vyhloubeného potokem přitékajícím do řeky z přilehlých kopců (v obci byly původně dva mlýny). Fyzická návaznost obce a řeky je ale přeťata silnicí, železnicí a industriálním pásem řeku lemujícím.

Stavebníkova parcela a stávající dům leží na severozápadním svahu poměrně vysoko nad obcí. Lze se pouze dohadovat, co vedlo původní stavitele ke stavbě právě v těchto místech. S největší pravděpodobností to byl neobvykle široký a přitažlivý výhled na řeku, možná jistý nadhled nad údolní, chudší obcí, ale možná také pracovní vztah k přilehlým lesům.

Návrhem se pokoušíme smysluplně navázat na linii příběhů, událostí a jevů které tu lze přečíst. Polohu domu na pozemku, jeho tvar a členění nám pomáhá formovat topografie místa - jeho horizontální vrstevnatost a stopy původních stavebních objektů.
Zásadní je pro nás spojitost, která umožní snazší proměnu nového, uměle vytvořeného v blízké, známé a v tomto smyslu přirozené.
Nárok na artikulovanou kontinuitu je tu násoben stavebníkovou vazbou k místu a snahou o pokračování příběhu na místě, kde vyrůstal.
Důležité jsou také širší souvislosti stavebníkova počinu (zde zcela neobvyklá forma soukromé architektonické soutěže o návrh, Sudety)

Snažíme se shrnout dostupné informace a shromážděné podněty a dojmy. V souvislosti se stavebníkovým zadáním je třídíme, mísíme a zpracováváme a přitom si představujeme atmosféry vytvářející dobré prostředí pro každodenní život.

JESKYNĚ (1.p.p.)

Syrový a tvrdý, do terénu zakopaný základ domu. Vnější stěna z čediče sleduje stopu stávajících opěrných zdí před oběma domy a propojuje je. Shodná je s nimi materiálem a téměř i výškou. Pro toho, kdo zanechá dopravní prostředek na otevřeném parkovacím stání v místě stávající garáže, bude do čedičové zdi prolomené závětří hlavním vstupem do útrob domu. Je to také místo výhledu a odpočinku na půli cesty do denního, obytného patra domu.

MÝTINA (1.n.p.)

je široce otevřená směrem do údolí.
Prostor je vytvářen rytmem ke svahu kolmých stěn a místem mezi nimi. Hrubost zdí z lícových cihel je maskována bílým vápeným nátěrem. Bíle je natřen také betonový strop a zástěna z latí u venkovního sezení před kuchyní. Barva zjemňuje povrchy, obrušuje hrany a sjednocuje prostor. Natřená struktura vybízí k dotyku. Kontrast s nemateriální hladkostí a otevřeností skleněných ploch tento dojem zesiluje. Nátěr – jako závoj, nebo maska je analogií reprezentace domem. Zdi svým průběhem propojují vnitřní s vnějším a berou na sebe jednotlivé potřebné funkce, případně jejich kombinace (fyzicky, nebo opticky dělící, nosná, úložná). Komunikační páteř v interiéru rytmizuje světlo (respektive přítmí obslužných prostor). V symbolické rovině je k ní připjata obživa (spíž, vinotéka), oheň (krb) a zakončena je na obou koncích vodou (hygienické zázemí, a bazén). Terasa s širokým výhledem do krajiny, je plnohodnotnou součástí mýtiny. Jednotlivé prostory jsou stejně jako uvnitř artikulovány povrchy a rytmem plných a prázdných stěn – pilířů.

Výškově mýtina navazuje zhruba na úroveň 1.n.p. stávajícího stavebníkova domu.

ZAHRADA (2.n.p.)

Ložnicové křídlo domu je introvertní a do zahrady obrácené. Dům je tu intimní, klidný, povrchy jsou hladké a abstraktní. Plášť zahrady je barevný a vztahuje se k přilehlému sadu. Průsvitnost mu dodává hloubku.

Výšková úroveň tohoto podlaží a do něj zaklesnutého sadu leží na úrovni původního stavebníkova 2.n.p..

"soutěž"

vizualizace Neovisual

+ Zobrazit celý popis